trikolora

Je zvýhodňování očkovaných zaměstnanců (např. formou volna či finanční odměny) ze strany zaměstnavatele vůči neočkovaným zaměstnancům diskriminující?

Očkování proti COVID-19 není v současné době v ČR povinné a zároveň dle zákona č. 569/2020 Sb. je hrazeno ze zdravotního pojištění, tudíž odpadá možnost motivovat zaměstnance povinným hrazením nákladů na něj. Zároveň je tímto otevřená celkem logicky odůvodnitelná nabídka odměny za to, že se zaměstnanec zcela dobrovolně nechá naočkovat, neboť důvod zamezení rizika šíření nakažlivé choroby je legitimní. Dostupnost všem, kdo mají zájem, je jako jeden ze základních požadavků též splněn.


Otázkou nicméně zůstává, zda by i přes dostupnost a nulové náklady nešlo o diskriminaci neočkovaných, a to na základě povinnosti rovného zacházení a zákazu diskriminace, a to v tomto kontextu zejména na základě z důvodu zdravotního stavu, kde ti, kteří by ač rádi, přesto nemohou očkování podstoupit z objektivních překážek, byli značně znevýhodněni.


V tomto ohledu by šlo z velké části o např. těhotné ženy, nebo ženy plánující mateřství, čímž by také mohlo jít o diskriminaci na základě pohlaví (konkrétně z důvodu těhotenství a mateřství). Stejně tak by mohlo jít o diskriminaci z důvodu světového názoru ve smyslu  § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona, pokud bychom očkování a jeho potřebnost považovali za názor a ne vědecky podložený fakt. Dále bychom mohli na tuto formu motivace vztáhnout § 1 odst. 1 o zákazu diskriminace ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování. 


Tuto situaci je však třeba podrobit tzv. balančnímu testu proporcionality, tedy porovnat případnou míru zásahu do práv potenciálně poškozených s mírou pozitivního následku přijatého opatření. 


V tomto kontextu je dle našeho názoru třeba uzavřít, že musí s ohledem na objektivní obecné závěry o prospěšnosti očkování, podporu veřejného zájmu na proočkovanosti občanů a péči o veřejné zdraví, převážit právě obecná prospěšnost takové podpory očkování, oproti zásahu do práv (malé) části zaměstnanců, kteří se z objektivních důvodů nemohou očkovat. 


V každém případě by však motivace zaměstnanců měla být přiměřená a spíše symbolická – finanční bonus jednorázový a spíše nižší (stovky či nízké jednotky tisíců korun), dovolená v řádu jednotek dnů a přímo spojená s očkování (1-2 dny po očkování a den očkování např.) apod.


Nedoporučujeme však zavádět systémová procesní zvýhodnění – např. umožnění přístupu do pro neočkované „zakázané“ části provozu či odpočinkových zón apod.


Dle našeho názoru není skupina, která se zkrátka očkovat nechce, relevantní. Pak bychom např. dospěli k tomu, že např. poskytování Multisport karty je diskriminační vůči těm, kdo nechodí cvičit.


Pro zavedení motivace hraje jistě pozitivní roli i ta skutečnost, že očkováním svých zaměstnanců ušetří zaměstnavatel za případné budoucí další povinné testování. 


Upozorňujeme, že informace o tom, zda je zaměstnance očkovaný či nikoli je v kontextu vedení personální agendy třeba vnímat jako zvláštní kategorii osobního údaje a je třeba k ní takto přistupovat v rámci evidence a zpracování.

 

Jakékoli zavedení pozitivní motivace k očkování je vždy třeba dobře odůvodnit, aby právě převážili pozitivní přínosy proočkování zaměstnanců.

 

12. 08. 2021


Nenašli jste co hledáte? Zeptejte se nás.

Zeptejte se

Partneři projektu

potravinarska-komora-logo
peyton-legal-logo
smartly-logo
babacek-logo